třetího září

4. září 2018 v 19:59 | Šaras |  Spíš deníček
řikaj mi, že jsou to základy, na kterejch budu nadále stavět a že je to nutný a nezbytný. mně ale přijde, že stavim základy v rozbouřenym jezeře, jehož vlny mi moje nestabilní zdi z rybinou nasáklejch valounů každou chvíli shoděj. nechávám se nýst černejma vlnama a překážky překonávám s nevolí, takže z dosaženejch cílů nikdy nemam radost, ani se mi neuleví, protože s každym zdolanym úskalim se jich oběví 10 těžších. řikaj mi, ať se realizuju, ať kreslim a píšu, ale já na konci dne, když se vrátim z práce, za kterou mi přidělili finanční odměnu v nebeský výši 68 ušmudlanejch kaček na hodinu, nemam sílu si ani uvařit pořádný jídlo. připadám si stará, nemam sex, protože jsem na to moc utahaná a pravidelně usnu v půl desátý u seriálu na gauči. celá tahle jízda, o který jsem před dvěma lety prohlásila, že to bude nejdivočejších a nejlepších 10 roků mýho života, skončila ještě dřív, než stihla začít. nepomáhaj tomu propitý noci, příležitostný braní drog a ani třískání pěstma do odřenýho povrchu mý pronajatý litinový vany. myšlenky se mi pořád toulaj po lesích, kterejch jako bych se vzdala odstěhovánim se do šedivý čtvrti, která je trochu hezká jen kvůli velkýmu množství olejovejch skvrn a toulavejch koček. všechno mi připadá nedosažitelně daleko, i když čas letí jak zběsilej a ten rok, kterej se za chvíli přeleje, snad nemoh trvat 12 měsíců. chci tim říct, že čas vůbec nemá vliv na můj vývoj, připadá mi, že stojim někde mimo a nic nezažívám přímo, jako by mi všechno bylo jen zprostředkovaný, přičemž jsem za ty léta natolik paralyzovaná, že to sklo, za kterym se všechno odehrává, nedokážu rozbít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama