Červen 2017

Otazníky

22. června 2017 v 10:58 | Šaras |  Spíš texty

Sedíme naproti sobě. Z našich cigaret stoupá modrošedej kouř a mizí až u stropu. Místnost je v oparu, opar na rtu, z repráku v rohu nenáilně kvílí nakřáplej hlas vyhaslý glamrockový hvězdy.
Zlatohnědý záblesky, setkáváme se očima, ve kterejch jsou velký otazníky... Naše hlasy ani jednou nerozvibrovaly okolní těžkej vzduch. Zapaluju si o umírající vajgl novou cigaretu a moje společnost dělá to samý.
Váhavě a nepřítomně k sobě natáhnem ruce. Bříška prstů se dotknou, ruce se chvějou po setkání se studenou prázdnotou, přetlačujem se, supíme na sebe, když v tom padá na zem a rozbíjí se na milion kousků.
Jsem zase sama. Se sedmi rokama smůly.