Pupeční šňůra

31. března 2017 v 19:37 | Šaras |  Spíš texty
Konečně jsem se (teda jen jako divák) zúčastnila slam poetry, která ve mně tak trochu probudila starou lásku k divadlu a chuť zkusit tvořit veršovaný věci. Dopadlo to takhle... Spíš slamově, he.




Cejtim se přiškrcená na pupeční šňůře mý matky:
"Hmotný statky nenabejvaj pro tebe reálný ceny?!
Chop se svý role ženy,
jdi k plotně, ploď děti,
čas, vole, letí.
Horem dolem informace,
všichni maj za A a ty... nejlíp za C?
Budeš chodit do práce,
splácet,
se trmácet,
starat se o svýho přítele,
co bude hloupej a při těle.
Seš celá kyselá, přeju si jen
abys z mejch očí zmizela."
Dle svýho názoru je máma v právu,
moc dobře ví, že kouřim trávu,
ta totiž prej může za všechno.
Brácha taky hulil a teď
šňupe piko a chodí na techno.
Kdybych prej nekouřila brka,
nebyla bych vzteklá suka.
A za radost může taky konopí,
vytáhne tě ze sraček a pak tě do nich potopí.
I tak si ale nejsem jistá,
jestli má cenu zůstat čistá -
zkoušela jsem nepít, nehulit, nekouřit, zdravě jíst a cvičit jógu
a stejně jsem se chtěla zabít, byť jsem měla na čele o dva beďary míň.
Tak
nevim.
Někdy to vypadá, že zakázaný věci, co děláme, jsou ty nejlepší;
schovej se za nasládle vonící dým, aby si tvý rodiče nemuseli přiznat, že selhali.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama