Úvaha nad problémem

10. prosince 2016 v 11:53 | Šaras |  Spíš texty
/2015, úkol do semináře tvůrčího psaní

Připadám si, jak kdybych padala po zádech do temný propasti a napořád bych měla bejt obklopená jen svejma myšlenkama, vzpomínkama a klaustrofobickou panikou. Cejtim, jak se propadám každej den hloubějc. Cejtim pohled smrtky na svejch zádech, stojí v koutě a do rytmu mýho pláče chrastí plechovkou naplněnou zubama. Kosu nemá, vyměnila ji za pár dávek pika, je jí jedno, že se ničí, ví, že nemůže umřít, protože nebyla nikdy živá. V chemický euforii líbá všechny lidi kolem sebe, ty padaj na zem, na rtech maj ještě hořkou pachuť svejch životů, který stály za hovno, a já vim, že můžu bejt další na řadě. Schovávám se před ní v barech za sklenice s alkoholem, snažim se ji vyhnat cigaretovým kouřem, zapomínám na ni pokaždý, když mi v hlavě exploduje modrej vesmír orgasmu, ale ta mrcha je vytrvalejší, než jsem čekala.
V noci nemůžu spát, převaluju se a za neutuchajícího vrzání kovovejch nohou mý postele přemejšlim, jaký to bude, až se potkáme tváří v tvář.
 


Komentáře

1 Honza Honza | 12. prosince 2016 v 23:28 | Reagovat

To pojetí se mi moc líbí, má to energií, zajímavě se to čte. :)

2 smartly smartly | Web | 20. listopadu 2017 v 23:47 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama